Začátkem února se mi Berousek zdál divný, hodně pil a hodně čůral. Nejdřív jsem myslela, že je jen prochlazený, snažila jsem se ho držet doma, v teple. Ale stav se nezlepšoval, tak jsem nechala udělat rentgen ledvin, vyšetření moči a krve. Podle pana doktora z Olomouce byl Beru zdravý jako řípa, což se mi moc nezdálo, ale doktor je doktor. Časem se přidal průjem, na který nic nezabíralo, ani antibiotika, ani přísná dietka z rýže a kuřecího masa. Došlo to tak daleko, že Berousek kromě průjmu zvracel, nejedl!!!, zhubl 4 kila a doslova se z něho ztrácel život, špatně chodil, špatně stál. Byla jsem zoufalá, propadala jsem beznaději.
Naštěstí při nás obou stál anděl strážný, který zavelel nástup na kliniku do Uherského Brodu. Beruška šel přímo na kapačky a začalo vyšetřování – rengeny, rozbory krve, trusu – antibiotika, hospitalizace, další rentgeny. Berunka byl tak dehydratovaný, že mu ani pořádně nešla nabrat krev, srážela se. Další vyšetření, další kapačky, další hospitalizace pokračovala na klinice v Uherském Hradišti u psího doktora Hause – pana doktora Hlavičky. Berousek prodělal těžký zánět střev a žaludku a vzhledem k jeho věku byla rekonvalescence a návrat k normálu téměř nulová. Žaludek stále ne a ne rozchodit, na kapačkách dobré, doma průšvih. Test TLI na slinivku byl v pořádku, papkal hromady léků, ale stále jsme se plácali dokola ve velikém průšvihu. Pan doktor se nevzdával, stále měl nové a nové nápady, jak bříško rozběhnout. Částečně zabrala kašička z hovězího vývaru a dietních granulek, ale převrat přišel po domácím jehněčím masíčku s bramborem.
V současné době má Berunka sice vyholené tlapky od kapaček, vyholené celé bříško po ultrazvuku, ale také jiskru v očích, chuť k jídlu a hlavně chuť k životu. Je sice stále unavený, hodně odpočívá, ale je zpět!!!
Musím přiznat, že mě docela zaskočilo, že by mohli být s pejskem takové problémy. Zatím jsme vše zvládali hravě levou zadní. Ale Berunka je můj první senior a už prostě není vše jako zamlada.
Děkuju všem, kteří při nás stáli, kteří léčili, radili i jen poslouchali moje nářky a drželi mě nad vodou, kteří byli s Berunkou, když byl bez „mámy“ v nemocnici.