III. MČR BCCCZ v obedienci
Dvůr Králové nad Labem, 15. září 2012
Borderline Country Justinstile „Drake“, OB-Z (22) získal 1. místo a splnil zkoušku OB-Z na výborně
Borderline Country Ravel, Šprtobití do 12 měsíců – získal 7. místo
Unai Foxy Fox „Sisi“ , OB-Z (22) získala 17. místo a splnila zkoušku OB-Z na dobře
Agatha Nieder Bohemia, OB-Z (22) získala 7. místo a splnila zkoušku OB-Z na výborně
Obedience je sport, ke kterému já, sportovkář, vzhlížím s úctou a obdivem. Možná i proto, že jsem měla možnost vidět na vlastní oči MS při několika světových výstavách a poznat některé české úžasné účastníky. Můj šok, když mi moje dcera Veronika v květnu oznámila, že má pro mě skvělý dárek k svátku … přihlášku na MR!!! , byl obrovský.
Verča se odhodlaně pustila do díla – pořídila zkušební řád, čtverec, kužely, klikr, tahátka, balonky a pustila se do naší společné přípravy. 8. září jsme se ještě jeli podívat na MR belgických ovčáků a o týden později nastal náš den „D“. Soňa s Agátkou byla chvilku před 3. ráno u nás a můžeme vyrazit směr Dvůr Králové. Cestou se mi honí hlavou: to byl debilní nápad … kdyby aspoň ta zkouštička vyšla, když už jsme tak makali … já tu Verču jednou roztrhnu jak hada … možná budu zvracet!!! Zbytek týmu na tom není o moc líp. Na místě jsme včas, zbývá pár minut do registrace, kolem se začínají množit zkušení profesionálové, je mi zle, to bude propadák. Tréninky a Verča se hroutí, Sísa s ní.
První z týmu jde na řadu Dráček. Pokazil polohy na dálku, ale jinak mám skvělý pocit, tohle nebyl vůbec špatný výkon, tohle vypadá, že jsme zkoušku snad zvládli 😀 . Pak se čas neuvěřitelně vleče, všechno je jak v mlze. Konečně Verča se Sísou. Moc toho nevidím, čekám u třetího kruhu s Ravčou na šprťáky. Verča končí, ukazuje palec nahoru … no ty vole…. Sísa nečeká na hodnocení paní rozhodčí a letí za mnou … my jsme to zvádli, „babi“, jupíííí. Ravíček předvedl též úžasný výkon, škoda toho aportu. Ale to je moje chyba, potřebujeme více času na přípravu. Ještě Soňa s Agátkou … a dobré. No tak to je snad sen!!! Dlouhé čekání na konečné rozhodnutí vyplňujeme vzdycháním nad výkony OB2 a OB3. Je to úžasný pocit, že jsme se mohli zúčastnit a zkusit a vidět vše na vlastní kůži.
Přichází vyhlášení výsledku: Ravíček 7. místo – skvěle, mám radost, všechno by měl na výborně, jen ten aport za nulu. A jsou tu Zetka: Verča a Sísa mají splněnu svojí první zkoušku. Bravo děvčata, to je báječné!!! Jsme v poslední desítce, Soňa s Agátkou též splněno .. no super. Vyhlašují „bednu“ a my s Drakem stále nic. Jak to? Zbývá už jen první místo … Oni na nás zapomněli … Aaach jooo, já chtěla tu zkoušku, když se Dráčkovi tak zadařilo …. Jsem zklamaná, ale to nic, to se dá do pořádku. Určitě jsme to udělali. Pak vyhlašují první místo a to prý je naše??? Cože??? To bude nějaká blbost, jsem zmatená, ale oni to asi myslí vážně. Drake vyhrál!!! Můj úžasný a jedinečný Dráček … 😀
Nechápu, jak se to mohlo stát, mozek vypíná, tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho.
Pomalu balíme, vyrážíme na cestu zpět. Mokro v botách, mlha v hlavě, únava, řídím nějak automaticky. To byl tedy den!!!