V pátek jsem odvážně vyrazila na první hodinu canisterapie do kojeneckého ústavu. Jsou tam děti max. do dvou let, tak jsem byla zvědavá, jak Beruš takovou situaci zvládne, jak si s takovými malými miminky poradí. Poradil si výborně!!! Choval se skvěle!!! Mimča se bála, jen pomalu získávala odvahu se k pejskovi přiblížit a pohladit ho. Berry se tvářil, že je úplně malinký, sedal si, lehal na bok. Když došlo na piškoty, byl jemný, piškoty bral jen jazykem. Ani za balonem neletěl, jako obvykle, raketovou rychlostí a smykem. Díky jeho přístupu se dětičky malinko odvážily pejska pohladit, někteří si i na něj lehali a mazlili se. My s Berouskem jsme si užívali a věřím, že i všechny dětičky, sestřičky a všichni, co se na nás přišli podívat. 🙂
Příští pátek má Beruška deváté narozky. Myslela jsem, že už ho dokonale znám, že mě ničím nemůže překvapit. Může! Vždy se najde něco nového v jeho úžasné pracovní povaze, co mi ještě nepředvedl.