WDS 2010, Herning, DK
judge: Bo Skalin, SE
Border Collies: No of entries: 115
Borderline Country Justinstyle (Drake) Ex 4 – intermediate dogs (8)
Naše výprava do dalekého Dánska začala už v úterý, 22. června, a to přípravou různých druhů svačinek a hlavně balením všeho potřebného. Samozřejmě včetně hlavního aktéra Dráčka. Ve středu ráno, v 8 hodin jsme sedli do auta a váhavě se vydali směr Brno. V Brně čekala Verča, tradiční a nepostradatelný doprovod, tlumočník, společník, navigátor atd. A už mažeme po dálnici směr Praha, Drážďany, Hamburg, parkoviště v Dánsku, kousek od Herdingu. Na parkoviště jsme dorazili z posledních sil v 11 hodin večer. Pokusili jsme provést lůžkovou úpravu pro dva lidi a jednoho psa v Peugeotu 206, což bylo zcela nemožné. Dráček celou cestu pospával, tak si určil roli nočního hlídače. Zkrátím to, moc jsme nespali, Dráček poskakuje, dýchá, venku světlo, zima, ráno šílená zima a mlha. Kolem 6. hodiny ráno jsme se rozlámaní a nevyspaní pokusili dorazit zbytek cesty k výstavišti. Parkovné zdarma, šetrná česká dušička zaplesala. Vstup bez problémů, jen katalog chybí, je nutné si ho zaplatit 🙁 Kruhy jsou venku, prostorné, všude opravdu místa dost a dost, ale světovka venku? na trávě? hmm. Pomalu se trousí slavné tváře chovatelů především z Dánska a Německa, Finska, psi co kus to krasavec. Popadá mě panika, co tady vlastně dělám. Verča sehnala za lidovou cenu 8 Eur katalog, dívám se na konkurenci v naší třídě – jeden Dráčkův polobratr, druhý polobratr, loňský světový vítěz mladých … 🙂 Verča opět někam mizí a já vidím tatínka Ryana. Úplně se mi zatajil dech. Popadám veškerou odvahu a jdu svou nulovou angličtinou představit Dráčka. Pán i paní byli milí, podali mě ruku a Dráčka pochválili. Jsem šťastná jak ta blecha. Úderem půl desáté se zvedá mlha a začínáme. Prvně jsou štěňátka pejsků, pak feneček, uděluje se titul best puppy. Dále jde třída šampionů psi. Nekecám, deset úžasných šampionů z různých zemí je v kruhu. Jeden z nich je můj jednoznačný favorit, náš taťka Ryan. Pan rozhodčí zadává samé výborné, pak zhruba polovinu posílá pryč, vybírá poslední čtveřici. Náš vkus je zcela rozlišný, tatínka dává na 3. místo. Asi v tak krásné konkurenci jde opravdu už jen o vkus rozhodčího. Třída mladých, netuším jak dopadla, popadá mě nervozita na maximum. A jdeme na to. První část v pohodě, máme VÝBORNOU!!! Jdeme do další části, jsme vybráni do užšího výběru a máme 4. místo. Krásné 4. místo mezi úžasnými pejsky. Sice jsme chtěli vyhrát, ale na pana rozhodčího se nezlobím, má těžkou pozici při výběru. U našich věcí mezitím fandí skupinka z ČR, děvčata, která zde soutěží v dogdancingu. Tohle fakt zahřeje. Co mě dost nepříjemně překvapilo, je ale to, že nedostaneme žádný posudek. Prostě je nedělali, nepsali a nic nám nedají. Divné, jedu tolik kilometrů, poplatek také nebyl zanedbatelný a vlastně nemám vůbec posudek 🙁 A je hotovo, nervozita je pryč, chvilku fotím, pak už ale na mě padá únava po tolika hodinách za volantem a to máme před sebou zpáteční cestu. Velím k odchodu, balíme ještě před koncem. Mám v plánu trochu odpočinku, zajet se podívat k moři, malý relax a pak opět do boje. Moře je prostě báječné, Dráček smočil nožky, chvilku se kocháme a můžeme vyrazit. V Hamburgu je zácpa, jedeme krokem. V Berlíně jsme kolem půlnoci a mám fakt dost. Parkujeme na prvním možném odpočívadle a pokoušíme se trochu pospat. Noc je teplá, klidná, Dráček už tolik nehlídá, jen ho trápí žíža (pije vždy hodně, trochu jako houbička), spíme při otevřeném okně (blázni) a spí se nám výborně 🙂 Ráno se cítím mnohem lépe, cestou odvážně používám sprchu na benzínce a lebedím si blahem. Kolem půl osmé jsme na hranicích!!! Voláme na všechny strany svoje zážitky, cesta už utíká rychle a vesele. Přibrzdím v Brně a huráááá do Olmiku, huráááá domůůůů. V poledne jsem doma, čeká mě Janička s obědem a já si konečně vydechnu. Zvládli jsme to!!!!