WDS Salzburg, AT

Border Collie: No of entries 82 + 82

judge John Ritchie, GB and Guy Jeavons, CAN

Malinois: No of entries 21

judge Andrea Kuhrer, AT

Agatha Nieder Bohemia: open class (3) Excelent 3

    

Letošní světová, Dráčkova již čtvrtá!!!, začala vlastně ještě v pátek ve 23 hodin budíkem a ťukáním na okno. Aďa s Armánkem se nemohli dočkat :-D. Přesně o půlnoci vyjíždí Corzička v obsazení: Soňka s Agátkou, Aďa s Armánkem a Soňky bráška David směr Mikulov. V druhém autě moje maličkost s Dráčkem a Ravíčkem směr Brno pro Verču a Sisinku. V Mikulově máme sraz a spanilá jízda může začít. Verča aktivovala vysílačky, Aďa se chopila příležitosti a už si to valíme směr Vídeň a dále. V půlce cesty Adi dochází dech a celá osádka prvního auta spokojeně usíná, doufáme, že David je za volantem při vědomí a pouštíme věrného společníka na cesty Daniela Landu a za zpěvu, místy i tance, spokojeně drandíme dál. V Salzburku jsme hooodně brzy, tradičně, ale netradičně nejsme první. Před výstavištěm neuvěřitelná fronta, dav lidí, psů a lehká panika. Řadíme se poctivě na konec a čekáme. KONEČNĚ jsme vpuštěni do haly, Verča, od tahání vozíku s nákladem všech věcí, ruce i nohy jako Rambo. Kruhy luxusní, obrovské, sedíme u „dívčího“ , pomalu přibývají další a další kolegové a kamarádi. Poslední dorazí Helča s Lenoxem a Marcelka s Peny. A jde se na věc. Aďu chytá nerv, je bledá, nemluví, pobíhá. Raději na ní taky nemluvíme, jen Armánek jí věnuje své zbožné pohledy a už jsou na věc. Současně vyrážím i já se Sisinkou. Armánek je nádherný a sluší mu to, přesto VD. Pan rozhodčí je přísný až hustý. Sisinka bojuje, nosí se jak obláček. I při svojí drobné postavičce a při mojí nedrobné, nakonec Výborná a postupujeme do užšího výběru. LUXUS!!!  Mám obrovskou radost a už se těším, až půjde Dráček. Ve třídě šampionů je 16 psů. Když jsme byli v Dánsku před dvěma roky, obdivovala jsem ty krasavce a tentokrát jsme v kruhu my dva!!! Dráček je v pořadí pátý a 3 psi už mají VD, my dostáváme výbornou!!! Wow, tak to je úžasné, jsem prostě šťastná.  Marcelka s Peny ve třídě šampionů vymlaskly V 2, r. CAC a nakonec i rezervního Světového vítěze.  No to je sen!!! 😀  Soňka s Agátkou stále nic, v jejich kruhu se to hýbe více než pomalu. Ale nakonec jdou i ty dvě na řadu a Agátka za svůj krásný výkon Výborná 3. Gratulujeme 🙂 Konečně nastal čas na řízky, buchtičky, okurečky ….  Holky ještě nákupy, já spíš lehce odpočívám a už se balíme na cestu zpátky.

Vše probíhá v pohodičce, zastavujeme na focení u jezera pod Alpami (díky za ten nápad) a před námi cesta dlouhá.

Vysílačky v pohotovosti, holky v Corzičce pochrupují, klídek a pohoda. Najednou průser, Corzičce se ze zadního kola valí dým. Zastavujeme v odstavném pruhu, David obléká vestu a kolo chladí vodou. Na benzínce se pokouší, za odborného dozoru několika blondýn a několika psů, kolo opravit. Ale bohužel, nedaří se …. auto parkujeme ve vesničce u dálnice. Do Corzy nakládáme všechny věci. Sebou si bereme jen občanky a doklady ke psům, klíče od baráku a peníze. Do Peugeotu 206 nasedá 5 lidí a 5 psů!!! V kufru Agátka, Dráček a Sísa, ve dvojce Adélka zakrytá dekou Armani, Soňka a David, v jedničce má Verča pod nohama tašku se spoďárama a dokladama, kolena kolem uší,  na klíně dorůžova vykakaného Ravíčka, v kapse dveří Ravíčkův hovínkový výtvor. Já  jdu za volant a pokouším se s Pežotkem domluvit, že těch 300 kilometrů určitě nějak zvládneme. Ve dvojce propuká panika a dušení, Ravíčkův výtvor musí z vozu pryč … panika v podobě smíchu ještě chvilku přetrvává. Občas nemůžou dýchat, občas na ně z kufru slintá nervozní Agátka, ale jedeme. Agátka a Dráček sedí a hlídají, Sísa se rozvalila po celém kufru a tvrdě usíná. Armánek je spokojený, že se může mačkat s Adélkou, Ravel sedí jak posrané dítě a hledí. Tohle teda ještě nezažil.

Před Vídní mě bere krize, no není divu, jsem na „nohách“ už asi 20 hodin v kuse. David ochotně na první benzíně za Vídní přebírá kolečko volantu.  Ouha, další problém … z benzínky nevede cesta ven!!! Obkroužíme jí několikrát dokola, vidíme jak vypadá zepředu, zezadu,  z jedné i druhé strany. Spící kamioňáci se probouzí a s úžasem sledují, jak náš boj dopadne. Dopadl dobře, výjezd se našel, vyrážíme opět k domovu. David lehce zpocený od té dřiny, my ostatní řveme smíchy ještě několik kilometrů.  V podobném duchu probíhá i zbytek cesty, pejsci jsou stateční a vůbec neprudí. Aďa spí, deka Armáni příjemně hřeje, občas si zanadává na bolavé koleno. Nevím, proč nadává, my ostatní jsme na tom podobně 😀  Nemůžeme moc dýchat, nemůžeme se pohnout, únava je už znát, ale dobrá nálada nás neopouští. Konečně Želátky, David je doma první, pak Soňka s Agátkou a já už cítím vůni domova, už je to na dosah … houby, vracíme se do Želátek. Soňka si zapoměla doklady.  Ale pak už opravdu domůůůůůůůů. Holky berou peřiny, padáme různě po domě do postelí a  jsme téměř v komatu.

V neděli jsem stále tuhá, v pondělí jsem stále tuhá ….  Soňka s bráchou si v neděli dali ještě jednou návštěvu Rakouska, opravili Corzičku a dovezli celou výstavní výzbroj domů.

Výlet byl více než náročný, ale v podstatě jsme si to i užili … že děvčata … 😀