WDS Salzburg, AT

Border Collie: No of entries 82 + 82

judge John Ritchie, GB and Guy Jeavons, CAN

Malinois: No of entries 21

judge Andrea Kuhrer, AT

Agatha Nieder Bohemia: open class (3) Excelent 3

  

  

Letošní světová, Dráčkova již čtvrtá!!!, začala vlastně ještě v pátek ve 23 hodin budíkem a ťukáním na okno. Aďa s Armánkem se nemohli dočkat :-D. Přesně o půlnoci vyjíždí Corzička v obsazení: Soňka s Agátkou, Aďa s Armánkem a Soňky bráška David směr Mikulov. V druhém autě moje maličkost s Dráčkem a Ravíčkem směr Brno pro Verču a Sisinku. V Mikulově máme sraz a spanilá jízda může začít. Verča aktivovala vysílačky, Aďa se chopila příležitosti a už si to valíme směr Vídeň a dále. V půlce cesty Adi dochází dech a celá osádka prvního auta spokojeně usíná, doufáme, že David je za volantem při vědomí a pouštíme věrného společníka na cesty Daniela Landu a za zpěvu, místy i tance, spokojeně drandíme dál. V Salzburku jsme hooodně brzy, tradičně, ale netradičně nejsme první. Před výstavištěm neuvěřitelná fronta, dav lidí, psů a lehká panika. Řadíme se poctivě na konec a čekáme. KONEČNĚ jsme vpuštěni do haly, Verča, od tahání vozíku s nákladem všech věcí, ruce i nohy jako Rambo. Kruhy luxusní, obrovské, sedíme u „dívčího“ , pomalu přibývají další a další kolegové a kamarádi. Poslední dorazí Helča s Lenoxem a Marcelka s Peny. A jde se na věc. Aďu chytá nerv, je bledá, nemluví, pobíhá. Raději na ní taky nemluvíme, jen Armánek jí věnuje své zbožné pohledy a už jsou na věc. Současně vyrážím i já se Sisinkou. Armánek je nádherný a sluší mu to, přesto VD. Pan rozhodčí je přísný až hustý. Sisinka bojuje, nosí se jak obláček. I při svojí drobné postavičce a při mojí nedrobné, nakonec Výborná a postupujeme do užšího výběru. LUXUS!!!  Mám obrovskou radost a už se těším, až půjde Dráček. Ve třídě šampionů je 16 psů. Když jsme byli v Dánsku před dvěma roky, obdivovala jsem ty krasavce a tentokrát jsme v kruhu my dva!!! Dráček je v pořadí pátý a 3 psi už mají VD, my dostáváme výbornou!!! Wow, tak to je úžasné, jsem prostě šťastná.  Marcelka s Peny ve třídě šampionů vymlaskly V 2, r. CAC a nakonec i rezervního Světového vítěze.  No to je sen!!!  Soňka s Agátkou stále nic, v jejich kruhu se to hýbe více než pomalu. Ale nakonec jdou i ty dvě na řadu a Agátka za svůj krásný výkon Výborná 3. Gratulujeme Konečně nastal čas na řízky, buchtičky, okurečky ….  Holky ještě nákupy, já spíš lehce odpočívám a už se balíme na cestu zpátky.

Vše probíhá v pohodičce, zastavujeme na focení u jezera pod Alpami (díky za ten nápad) a před námi cesta dlouhá.

Vysílačky v pohotovosti, holky v Corzičce pochrupují, klídek a pohoda. Najednou průser, Corzičce se ze zadního kola valí dým. Zastavujeme v odstavném pruhu, David obléká vestu a kolo chladí vodou. Na benzínce se pokouší, za odborného dozoru několika blondýn a několika psů, kolo opravit. Ale bohužel, nedaří se …. auto parkujeme ve vesničce u dálnice. Do Corzy nakládáme všechny věci. Sebou si bereme jen občanky a doklady ke psům, klíče od baráku a peníze. Do Peugeotu 206 nasedá 5 lidí a 5 psů!!! V kufru Agátka, Dráček a Sísa, ve dvojce Adélka zakrytá dekou Armani, Soňka a David, v jedničce má Verča pod nohama tašku se spoďárama a dokladama, kolena kolem uší,  na klíně dorůžova vykakaného Ravíčka, v kapse dveří Ravíčkův hovínkový výtvor. Já  jdu za volant a pokouším se s Pežotkem domluvit, že těch 300 kilometrů určitě nějak zvládneme. Ve dvojce propuká panika a dušení, Ravíčkův výtvor musí z vozu pryč … panika v podobě smíchu ještě chvilku přetrvává. Občas nemůžou dýchat, občas na ně z kufru slintá nervozní Agátka, ale jedeme. Agátka a Dráček sedí a hlídají, Sísa se rozvalila po celém kufru a tvrdě usíná. Armánek je spokojený, že se může mačkat s Adélkou, Ravel sedí jak posrané dítě a hledí. Tohle teda ještě nezažil.

Před Vídní mě bere krize, no není divu, jsem na „nohách“ už asi 20 hodin v kuse. David ochotně na první benzíně za Vídní přebírá kolečko volantu.  Ouha, další problém … z benzínky nevede cesta ven!!! Obkroužíme jí několikrát dokola, vidíme jak vypadá zepředu, zezadu,  z jedné i druhé strany. Spící kamioňáci se probouzí a s úžasem sledují, jak náš boj dopadne. Dopadl dobře, výjezd se našel, vyrážíme opět k domovu. David lehce zpocený od té dřiny, my ostatní řveme smíchy ještě několik kilometrů.  V podobném duchu probíhá i zbytek cesty, pejsci jsou stateční a vůbec neprudí. Aďa spí, deka Armáni příjemně hřeje, občas si zanadává na bolavé koleno. Nevím, proč nadává, my ostatní jsme na tom podobně  Nemůžeme moc dýchat, nemůžeme se pohnout, únava je už znát, ale dobrá nálada nás neopouští. Konečně Želátky, David je doma první, pak Soňka s Agátkou a já už cítím vůni domova, už je to na dosah … houby, vracíme se do Želátek. Soňka si zapoměla doklady.  Ale pak už opravdu domůůůůůůůů. Holky berou peřiny, padáme různě po domě do postelí a  jsme téměř v komatu.

V neděli jsem stále tuhá, v pondělí jsem stále tuhá ….  Soňka s bráchou si v neděli dali ještě jednou návštěvu Rakouska, opravili Corzičku a dovezli celou výstavní výzbroj domů.

Výlet byl více než náročný, ale v podstatě jsme si to i užili … že děvčata …